pondělí 15. června 2015

Proč jsem přestala s Low Carb a teď se cítím lépe

Přišla mi na facebookovou stránku otázka: ,,Milí můžu mít dotaz?...už nejedeš low carb?....můžu vědět proč?..snažím se také držet nízko Sacharidy a nevím zda je to dobré či ne?..měla jsi nějaký konkrétní důvod to ukončit?"

Kauza já versus sacharidy se táhla pěkně dlouho - a vy si to určitě pamatujete :-)  Odpovím takto: Ne, low carb už nejedu a jsem za to ráda, cítím se teď o 100% lépe a i ty výsledky začínají být lepší, než při dlouhodobém low carb. Samozřejmě je pravda, že krátkodobé snížení sacharidů urychlí proces hubnutí. Musí to být však řádně promyšlené, spočítané a musí být zastoupeny všechny důležité živiny, aby to bylo taky zdravé. Ale co mě třeba překvapilo – ve výživové příručce Insanity je napsané „Představa sacharidů jako čistého zla je totálně stará“. Takže zatímco my v Česku aktivně vyřazujeme sacharidy, pro Američany jsme sto let za opicema :-)


 Nejlíp to asi vysvětlí tento případ z Jste to, co jíte:
Žena 175 cm, 75 kg - nemůže zhubnout, přijde jí, že jí zdravě, přibírá - jí hlavně tučné výrobky (česká kuchyně, másla, maso..), málo sacharidů (když ano, tak ze zeleniny). Tuků v jídle u této ženy je ca.o 10-12% víc a kvůli nedostatku sacharidů se objevuje únava. Když převedeme tuk na sádlo (což je asi 1:1) zjistíme, že za rok přebývá skoro 10 kg tuku!!  Když se chybějící sacharidy převedou na rýži, je to za rok 43 Kg!!  TEN PŘEBYTEK TUKU SE PROSTĚ NEZVLÁDNE SPÁLIT! Žena si také stěžovala na malou výkonnost u sportu - tučná strava se totiž dlouho tráví, pak člověka u sportu zpomalí a utlumí. Se sacharidy je člověk lehčí, má více energie, podává lepší výkony a tím podporuje spalování tuků. Myslím, že příklad mluví za vše. 

Já jsem si se snížením sacharidů až moc zahrávala a obrátilo se to proti mně.  Tzn., že jsem sice přijímala málo sacharidů, ale z nekvalitních zdrojů bez vlákniny, plných nezdravých tuků. I když jsem se třeba necítila vždy hladová, tělo ten hlad prostě stejně má. Člověk si totiž na pocit hladu zvykne a nevnímá ho, ale tělo ho stále vnímá. A to jsem ještě dělala takovou blbost, že jsem přijímala až moc málo kalorií. Takže tisíce kalorií jsem spálila sportem a jen minimum jich přijala. No jaký byl důsledek? Tělo dostalo strach - strach z toho, že zemře. A protože je tělo chytré, udělalo si zásobu něčeho, co mají medvědi na zimu - zásobu tuku.
Že se jednalo opravdu o důsledek strachu mého těla dokazuje třeba i to, že se mi tuk začal ukládat v oblasti břicha – tak, aby byly zachovány všechny důležité orgány. Takže zatímco kdysi jsem bývala spíše hruška, teď ze mě bylo  jablíčko. Asi se ptáte, co mě to popadlo. Sama nevím :-). Snad ta honička za nejlepší figurou, protože se to ode mě jako od blogerky – vyznavačky zdravého životního stylu a cvičení – očekává. Snad nějaký strach v hlavě, že to, co jsem si tak těžko vybojovala, nechci ztratit. No a efekt se minul účinkem :-). Spálila jsem se a po dlouhé době zase padla na takové dno. Ale jak jste mi sami napsali – někdy je lepší padnout, aby se zrodilo něco lepšího!

A ona to je pravda! Rozhodla jsem se vám všechno přiznat – mou stránkou proletěl příspěvek s doznáním, že jsem to prostě přehnala a že to je těžší než kdy jindy. Vaše reakce byly nesmírné – komentáře plné podpory, povzbuzení, motivace a rad. Postupně jsem začala zařazovat sacharidy do svého života. Asi dva měsíce jsem měla pomyslné prázdniny – žádné počítání, žádné plány, jen cvičení dle libosti a zdravý základ ve stravě. No ruku na srdce – nějaké to kilčo mi z toho zase naskočilo, ale s tím jsem musela počítat, zavinila jsem si to sama.

Po dvou měsících jsem se už cítila silnější, ovoce, zelenina, ovesné vločky, med, rýže, brambory, to vše se zase vrátilo do mého života. A protože motivace byla veliká a džíny čím dál upnutější :-D rozhodla jsem se, že je čas, zase si něco dokázat a ukázat sama sobě, že já to spravit dokážu!
A znáte to, někdy se z malé myšlenky vyklube velký plán. Prvotní myšlenka vydolovaná ze zoufalosti nad přetékajícíma špíčkama byla zařadit tréninky na lačno. To přece má nelepší ohlasy a za zkoušku nic nedám. Nechtěla jsem nic řešit, nic pořádně plánovat, bála jsem se, že mě to zase odradí. A pak přišla další touha – touha bavit se na party – bez alkoholu! A že to opravdu stálo za to, bylo to báječné :-). Na váš popud přišla do mého snažení další výzva. Když jsem zveřejnila, že běhávám na lačno, ptali jste se mě „A proč neděláš HiiT?“ „Proč necvičíš Insanity?“ Žádné programy od Jillian, Boba nebo Shauna mě nikdy neoslovily. Nebyla to pro mě dostatečná výzva. Zkusila jsem Insanity a bylo mi to jasné – to je výzva pro mě! A tak běh na lačno nahradilo Insanity na lačno :-D. A protože jste báječní, kladli jste mi na srdce, ať adekvátně jím. Při Insanity musí člověk mít adekvátní příjem. Nechtěla jsem, bránila jsem se ze strachu z odrazení, ale nakonec jsem do toho šla – stáhla jsem si příručky výživy od Insanity s cílem si ji jen přečíst. A tak – když už tam je návod jak si spočítat kalorický příjem, zkusím to. Když už tam je návod, jak si sestavit jídelníček, zkusím to. A bylo to – dva dny zabořená v počtech, v kalorických tabulkách a můj první výživový plán na míru byl na světě.  Sacharidy a zdravé tuky jsou mí kamarádi. Sport mě fyzicky vyčerpává, ale psychicky neuvěřitelně dobíjí. Moje nálada je den ode dne lepší – a co víc – i přes fyzickou vyčerpanost cítím, že se ve sportu stále zlepšuji, to je prostě nepopsatelná motivace!





 A na závěr - low carb ano, ale jen občas, jen na krátko, rozhodně propočítané a dobře promyšlené! 

Žádné komentáře:

Okomentovat